V Ozurgeti byla dokončena nová nástěnná malba českého umělce a kurátora Lukáše Kladívka. Na realizaci spolupracoval s gruzínským producentem Sandrem Kvantalianim. Projekt navazuje na dlouhodobé aktivity Českých center v oblasti muralového umění a představuje další příklad toho, jak může kvalitní veřejná tvorba obohatit městské prostředí a podpořit dialog mezi místní komunitou a současnou vizuální kulturou.
Český umělec a kurátor Lukáš Kladívko realizoval v Ozurgeti novou nástěnnou malbu. Projekt připravil s gruzínským producentem Sandrem Kvantaliani, navazuje na předchozí česko-gruzínské spolupráce CCT ma muralove realizace v programu jiz delsi dobu a ukazuje, jak může veřejné umění kultivovat městský prostor – s respektem k místu, lidem i místní vizuální kultuře.
Jak vzniká murál: od nápadu k realizaci
„Samotné malování je třešnička na dortu,“ říká Lukáš. „Předchází mu dlouhé přípravy – výběr motivu a stěny, konzultace s majitelem objektu a městem, někdy i s památkáři. Pak teprve následují skici, volba techniky a materiálů.“ V Ozurgeti padla volba na viditelnou stěnu v živé ulici, s bezpečným pohybem lidí a dobrým přístupem pro techniku. „Hledáme místo, kde mural zlepší kvalitu prostoru a bude technicky vhodný – povrch, přístup, dopad na okolí,“ doplňuje Sandro.
Kurátorský rámec projektu vznikal ve spolupráci obou stran: motiv se ladil se zadáním, s vlastníkem objektu i s lokální komunitou. Teprve po souhlasu partnerů dostal umělec „zelenou“ k výrobním přípravám.
Motiv a místní kontext
Malba pracuje s písmenem „OZ“ jako hravým odkazem na Ozurgeti i na obrazotvornost pohádky „Čaroděj ze země Oz“. Vzniká tak motiv, který je lokálně ukotvený, ale čitelný i pro náhodného kolemjdoucího. „Gruzínské písmo má silnou estetiku, která si říká o přenos do muralu,“ říká Lukáš. „Zajímá mě, jak může znak, typografie a městská textura spolupracovat a proměnit běžnou fasádu v otevřenou galerii.“
Technika, materiály a průběh prací
Samotná realizace trvala přibližně tři dny. Lukáš využil kombinaci spreje, válečku a fasádních barev. Předcházela jí technická příprava stěny – penetrace, opravy podkladu a barevný základ – aby dílo dlouhodobě drželo a zůstalo čitelné z ulice i při proměnlivém světle.
„Každá stěna je jiná,“ vysvětluje Lukáš. „Povrch, mikroklima, dopravní zátěž i způsob využívání ulice. Dobrá příprava šetří čas i rozpočet a především prodlužuje životnost malby.“
Produkce a udržitelnost
Sandro zajišťoval výběr lokality, povolení, technické zázemí a koordinaci. „Volíme zeď, která je na očích a zároveň reálně zlepší ulici – ideálně v pěší trase, poblíž míst, kde se lidé potkávají,“ říká. Součástí projektu je také péče po realizaci: ochranné nátěry a doporučení pro údržbu. „Veřejné umění není jednorázová dekorace. Udržitelnost a servis jsou pro nás standard,“ dodává.
Komunita: město jako otevřený dialog
„Nechceme předepisovat význam,“ shodují se Lukáš a Sandro. „Cílem je inspirovat, zpříjemnit prostředí a nabídnout jinou optiku každodenní cesty městem.“ Během práce se umělci často potkávají s obyvateli – ptají se, přinášejí tipy i povzbuzení. Tento neformální dialog je přirozenou součástí projektu a pomáhá, aby si veřejnost dílo přivlastnila jako součást svého prostoru.
Česko–gruzínské mosty a co bude dál
Spolupráce navazuje na rok 2024, kdy festival Město=Galerie pozval do Mladé Boleslavi gruzínské autory. „Rádi bychom, aby se gruzínští umělci do Česka vraceli a aby se podobné projekty rozvíjely i v Gruzii. Vidíme velký potenciál oživovat sídliště a veřejný prostor,“ říká Lukáš.Technologie – včetně robotických asistentů – vnímá jako další nástroj, nikoli náhradu: usnadňují výškové či repetitivní práce a uvolňují čas pro koncept a detail. „Robot je nový štětec. Ideu ale pořád tvoří člověk,“ dodává
