Dopravní infrastruktura bývá ve městech vnímána především jako něco, co má neviditelně fungovat. Má sloužit rychlému odbavení vozidel přes město, udržet provoz v pohybu a zajistit jeho plynulost. Jen zřídka se o ní kdy mluvilo jako o prostoru, který určuje kvalitu každodenního života okolních obyvatel, podobu veřejného prostoru nebo vztah lidí k místům, jimiž denně procházejí. Právě tuto perspektivu přinesla do Tbilisi architektka Yvette Vašourková v rámci Social Design Days, projektu Design Institutu, který letos propojil 22 řečníků z osmi zemí, 16 partnerských organizací a až 400 účastníků.
Yvette Vašourková je spoluzakladatelkou CCEA a ateliéru MOBA a dlouhodobě se věnuje proměně prostoru kolem dopravní infrastruktury. Ve své práci propojuje občanské iniciativy vznikající zdola (bottom-up) s plánovacími a správními procesy na úrovni města a institucí (top-down).
Přednáška představila české projekty spojené s Negrelliho viaduktem a magistrálou v Praze. Ne jako jednorázové návrhy, ale jako dlouhodobý, konzistentní proces vyjednávání a zkoušení možností. V případě Negrelliho viaduktu totiž MOBA vycházela z více než tříletého sledování denního provozu a z testovacích akcí organizovaných přímo pod viaduktem. Právě testovací provozy ověřily iniciační potenciál jednotlivých prostorů pod viaduktem, který v Karlíně vytváří uliční linii o délce 642 metrů. Ze 74 oblouků na karlínské straně projekt definuje 45 pro nové využití a rozděluje je do šesti celků s odlišným charakterem veřejného prostoru.
Podle Yvette pak “revitalizace” samotného prostoru nespočívá pouze v postavení nové lavičky, přidání zeleně nebo opravení fasády. Ve své práci pojímá veřejný prostor jako aktivní sociální infrastrukturu. Yvette své projekty zpracovává podle principu “resilience thinking”, v češtině by se dalo říci “odolného myšlení”, termínu převzatého z ekologie. Vychází z představy města jako živého systému, který neprochází lineárním vývojem, ale cykly růstu, krize, obnovy a další transformace. Tento ekologický způsob uvažování pak vztáhla i na městské části a dopravní infrastrukturu, které podle ní potřebují nejen jednorázový zásah, ale především podmínky pro dlouhodobý, zdravý další vývoj.
Cílem není jen nový život objektu po rekonstrukci, ale i zachování sociální různorodosti v části města, která prochází silnou gentrifikací. Pražský Karlín se aktuálně stává čím dál tím více luxusním místem pro bydlení a práci, a právě proto je třeba vytvářet prostředí, které nebude sloužit jen úzce vymezené skupině uživatelů. Budoucí viadukt nemá být jen lukrativní adresou, ale ekonomicky soběstačným modelem fungování, v němž se potkávají různé typy činností a různorodé publikum. Veřejný prostor má smysl právě tehdy, když umožňuje setkání lidí bez sociálních filtrů, když je prostupný a čitelný pro různé skupiny uživatelů a když vedle sebe dokáže nést komerční i nekomerční aktivity. I v návrhu Negrelliho viaduktu se proto objevuje mix funkcí od kaváren, galerií a dílen až po knihovnu, scénu, cyklodílnu nebo menší provozy každodenního charakteru. Prostor má fungovat jako katalyzátor sousedství, ne jako izolovaný developerský produkt.
Důležitou součástí Yvettiny prezentace byla také otázka bezpečného pohybu lidí v okolním prostoru dopravní infrastuktury. Yvette se v projektu věnuje pěším vazbám, bezpečnosti přechodů, propojení Karlína s Vltavou i omezení tranzitní dopravy v místech, kde oslabuje kvalitu každodenního života. Jedna z okolních ulic například funguje jako zkratka pro projíždějící auta, přestože se v jejím okolí nachází gymnázium a mateřská škola. Jedním z relativně přímočarých opatření bylo v období vyšší frekvence výskytu lidí snížit povolenou rychlost aut.
Účastníci workshopu pak mohli další den na tyto podněty navázat v debatě o Heroes Square, které v Tbilisi funguje jako jeden z hlavních dopravních uzlů. Posloužilo jako praktická místní ukázka přístupnosti k městu, představy o veřejném prostoru a bezpečí.
Cílem workshopu nebylo navrhnout konkrétní funkční řešení, ale spíše vyzkoušet určitý způsob uvažování a společně promýšlet, která z nabízejících se řešení mohou v lokálním kontextu dávat smysl. Na workshopu se sešli lidé z různorodých profesních odvětví, což nabídlo prostor pro kombinaci zajímavých perspektiv. Právě v tomto propojení se ukázalo, jak důležitou roli mohou podobná setkání hrát nejen pro odbornou diskusi, ale i pro vznik nových důležitých partnerství mezi inženýry, architekty, designéry, kulturními institucemi, městy a dalšími aktéry, kteří chtějí o budoucnosti veřejného prostoru uvažovat společně.
Při reflexi workshopu účastníci opakovali motiv znovuobjevené představivosti: pocit, že i o známých a dlouhodobě problematických místech je možné začít uvažovat ve větším měřítku a s větší odvahou. Zaznívalo také, že některé prostory se ještě před workshopem zdály být neproměnitelné. Celou reflexi účastníků si můžete pustit na sociálních sítích Českého centra Tbilisi, kde najdete také video Yvette Vašourkové věnované Heroes Square.
